Už jste začali tvořit týdenní i denní plány. Máte už tedy jasno, jaké cíle jste si určili pro danou skladbu. Jak s ní ale pracovat, aby vaše práce byla efektivní?

Jako jste si rozdělili cvičební materiál na části, rozdělte si tak i skladbu. Pokud jde o malou formu, nebude to možná potřeba, u rozsáhlejších kusů, jako jsou věty z koncertů, se to rozhodně vyplatí. Většinu času cvičíme lineárně – tedy od začátku do konce. Často se pak stává, že části skladby jsou nevyrovnané – začátek “válíme”, střední část už je na tom o něco hůř a v závěru jsme nejistí nebo ho jednoduše moc neumíme. Zároveň vyčerpáme hodně energie na začátku a do míst, která umíme méně, nám pak zbývá o to méně energie a aktivity, případně na ně občas ani nedojde. Proto se nám může i fiktivně zdát, že závěry jsou napsané jako těžší než začátky…mnohdy nejsou! Jsou těžší hlavně proto, že už nemáte energii. TAKŽE! Rozdělte si skladbu – větu například na a, b, c – začátek, prostředek(provedení, B díl), závěr – repríza. Střídejte během týdne jejich pořadí. Jeden den začněte a, b, c, další den třeba c, b, a, následující den třeba jenom b, protože tento díl umíte nejméně…  Zkuste během týdne uhlídat balanc – abyste části cvičili ekvivalentně, případně se více věnovali těm, které umíte méně a podle míry energie spíš vynechali tu část, kterou umíte nejlépe než tu, kterou neumíte. Čím méně skladbu umíte, tím více menších dílů si vytvořte a postupně je slepujte dohromady do větších celků.

Vycházejte z logiky celku!

Chcete-li být efektivní, vycházejte z logiky celku. Většina studentů cvičí tak, že začne hrát a okamžitě opravuje, co se jim nelíbí. Po pár notách začne “pilovat” nějaké místo a pomalu se posouvá dál. To je samozřejmě také způsob práce, ALE… Skutečná povaha  interpretačních nejasností, našich chyb i schopnosti skladbu zahrát, nakonec vychází z jejího celku, z širšího kontextu i z neschopnosti se plně koncentrovat v delším čase. Navíc – pokud víte, že můžete kdykoliv zastavit a vrátit se, většinou se už rovnou nekoncentrujete dostatečně, váš mozek si může chybování dovolit o to více, není tu dostatečná motivace k plné koncentraci, která chybám zamezí. Když si to uvědomíte do důsledku, máte vnitřní plán zastavit, jakmile se objeví něco, co není ok – v podstatě lovíte chyby, čekáte jakoby  na něco, co byste mohli cvičit a chytáte se toho hned, jak to přijde. V podstatě se takto vnitřně motivujete k vytvoření chyby nebo nejasnosti. 

Za další, když se hned zaseknete a začnete opravovat něco bez kontextu, pak se vám jednoduše může stát, že v širším kontextu to fungovat nebude..navíc zahrát skladbu jako celek pro vás bude velice náročné a nezvyklé, a to jak z hlediska fyzické energie tak schopnosti koncentrace… 

Zkuste to i jinak a začněte vycházet z celku! Třeba následujícím způsobem:

  1. Zahrajte si celou skladbu nebo její větší část, kterou plánujete daný den cvičit, bez přerušení jako celek. Zkuste nezastavovat! Hrajte způsobem, který odpovídá úrovni, na které skladbu umíte – z hlediska tempa a paměti se snažte přibližovat momentální podobě, ve které skladbu máte. (Hrajete “jakoby” výsledně, ale nejdete příliš přes tempo ani míru kterou umíte, zároveň se postupem času snažíte posouvat blíž výslednému tempu…)

2. Dejte si přestávku, vezměte noty, papír, tužku a reflektujte svou hru. Napište si všechno, co se vám na vašem provedení nelíbilo, ve kterých místech jste byli nejistí, co vám technicky nevyšlo…napište všechno, co vás napadne včetně asociací, “jak se vám hrálo”… 

Vedle těchto “CO” si napište “PROČ”. Hledejte důvody, proč se vám chyby nebo nejasnosti staly. Hledejte napříč rovinami – tělo a mechanika pohybu – pozice ruky, ztuhlost,…, mysl – koncentrace, vědomí toho, co dělám, v jaké poloze se nacházím, technická fakta…, a duše – emoce a výraz – co chci daným místem říct, jakou má energii a náboj, jaká je logika fráze… Hledejte v interpretaci, logice hudby, výrazu… 

3. Zvolte strategii. Vraťte se k daným místům, a ke svým “co” a “proč” najděte adekvátní “JAK” – jakou strategii zvolíte na vycvičení místa, jak docílíte toho, aby se místo zlepšilo právě v tom, co se vám nelíbilo? Jak docílíte toho, aby dané místo znělo tak, jak si představujete? 

4. Aplikujte cvičební způsoby, svou strategii. Až místa vycvičíte, zahrajte si je opět ve větších celcích – vsaďte je zpět do kontextu. 

Ne vždy je možné stihnout celý tenhle cyklus v jediný den. Můžete si tedy v jeden den zahrát celek a druhý den pak pilovat menší kontexty, další den si pak zahrát zase větší celek. Časová struktura je jen na vás!

Jaké jsou výhody tohoto cvičení?

Budete umět skladbu jako celek dříve, budete lépe vnímat logiku celku i jednotlivých frází. Budete si mnohem jistější! Vydržíte s koncentrací mnohem déle! Lépe distribuujete svou energii v rámci skladby. 

Na co nesmíte zapomenout?

Zůstat plně vědomí toho, co děláte a hrajete. Dát si pauzu ve chvíli, kdy vaše koncentrace upadá. Nepřehrávat! Nezklouznout do bezmyšlenkovitosti, ať už při pilování míst, tak při “výsledné” hře celku. 

Jak znovu probudit koncentraci v rámci hraní celků se také dozvíte v některém z následujících článků! 🙂

Strategie cvičení I. JAK NA SKLADBU?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *