Sebevědomí je téma mnoha studentů instrumentální hry. Jak si více věřit, abychom byli schopni podávat výkony, dělat méně chyb, svoje hraní si užít? Kolik sebevědomí je “tak akorát”, abychom byli schopni zůstat vůči sobě objektivní? To jsou otázky, které studenty mnoho trápí… 

Často jsme k sobě poměrně dost kritičtí, máme vysoké nároky, stejně jako naše okolí. Sami sebe srážíme k zemi. Nebo se naopak uklidňujeme tím, jak jsme skvělí a ignorujeme svoje nedostatky. Ani jedno není dobře. 

V rámci blogu se budeme věnovat tomuto tématu postupně z více rovin a zkusíme ho integrovat do cvičení na nástroj a technik psychohygieny. 

Pro začátek si zkuste jednoduché cvičení:

Vezměte si papír a tužku. Papír rozdělte napůl a na jednu polovinu vepište, co vám nejde, co se vám na vás nelíbí, vaše “slabé” stránky. Na druhou polovinu pak napište svoje silné stránky, co se vám na vás líbí. Pak se podívejte na svoji bilanci – kde toho máte více? Zkuste si uvědomit, která polovina se vám vyplňovala lépe – byla to ta pozitivní nebo negativní? Z toho vám vyplývá, zda jste byli více kritičtí nebo pozitivně naladění vůči sobě…  

Pokud máte ve sloupci slabých stránek více, zkuste vymyslet stejný počet silných stránek a jejich počet dorovnat. 

S tímto cvičením budeme pracovat dále v dalších článcích i v přímé souvislosti se cvičením, protože nám velmi pomůže kultivovat schopnost sebereflexe, kterou nutně potřebujeme pro svůj pokrok…

Co je a není sebevědomí?

U nás se sebevědomí bohužel velmi často zaměňuje za pýchu. Být sebevědomý člověk znamená pro mnohé totéž, co být pyšný, povýšený, neskromný. Často se můžeme setkat s tím, že neumíme uznat své dobré stránky a popíráme je s dojmem, že si tak zachováme skromnost. To je ale fikce. Taková skromnost je falešná a my tím vlastní popíráme a nakonec i oslabujeme sami sebe! 

Nemáme na sobě hledat pouze chyby a nedokonalosti! Abychom se zlepšovali, musíme znát a UZNAT naše dobré stránky a používat je na podporu svojí činnosti a snahy. Ty nám tvoří stabilitu, o kterou se můžeme opřít, základy, na kterých můžeme stavět a zlepšovat se. Když je sami popíráme, ať už z jakýchkoliv důvodů, sami sobě boříme dům… Uznat naše dobré stránky vlastně vyžaduje sílu. Neschopnost je uznat je pak vlastně slabost!

Ano, sebevědomí vyžaduje vnitřní sílu – schopnost postavit se sobě čelem a pravdivě si říct, kdo jsem a kdo nejsem. A to je právě to, o čem sebevědomí je. Když si slovo patřičně rozdělíte, uvidíte to také… SEBE – VĚDOMÍ 

Sebe-vědomí, neznamená nic jiného nežli vědomí sebe sama. Být sebevědomý znamená vědět, kdo jsem ve své povaze a schopnostech. Jaký jsem, ale i jaký nejsem, Jaké jsou moje silné stránky? Jaké ty slabé? Co mi jde a co ne?  Když víte, kdo jste, víte, co od sebe také můžete čekat, eliminujete rizika nepříjemných reakcí vás samotných, které vás vykolejí… 

Často uvažujeme mylně, když si myslíme, že sebevědomí znamená  “věřit si” a neobsahuje v sobě nic “negativního” a opakem sebevědomí je sebekritika, kdy kritizujeme svoje chyby a neexistuje v ní nic “pozitivního”. Sebevědomí je prostě vědomí a to v sobě zahrnuje obojí, ovšem specifickým způsobem, který nemá povahu hodnocení, ale informace. Berte to tak, že vědomí vás nemá chválit ani kritizovat, vynášet nad vámi soudy a hodnocení, ale podat vám informace, se kterými můžete pracovat, abyste se mohli dál vyvíjet a dělat pokroky. 

To, že si přiznáte dobrou stránku, není v tomto kontextu sebechvála, ale informace o tom, jak na tom v dané věci jste. To, že si uvědomíte “špatnou” stránku, není v tomto kontextu sebekritika, ale informace o tom, co ještě nefunguje a je potřeba na tom zapracovat. 

Abyste se přestali hodnotit, můžete zaměnit slova dobrý a špatný za “funkční” a “nefunkční”. Funguje mi tento způsob chování, hraní či cvičení na cestě k mému cíli nebo nefunguje? Tyto vědomé informace se takto změní z  nezměnitelných definitivních soudů o vás v živé procesy, které můžete ovlivnit a měnit.  Sami si určitě všimnete, že některé “nefunkční” stránky mohou být v jiném kontextu funkční a něčím užitečné. Vědomí, stejně jako hraní, je živý proces!  Informace vašeho vědomí nejsou definitivní, vždy se vážou k nějakému kontextu, k vašemu stavu a je možné na nich pracovat! To, co potřebujeme ale především a co vlastně znamená věta “být sebevědomý”, je posilovat náš kontakt s vlastním vědomím a schopnost informace z vědomí využívat konstruktivně, tedy jako informace k našemu dalšímu vývoji.

Realita versus očekávání.

Sebevědomí se stará i o to, v jakém jste stavu v daném okamžiku, v daném dni… Pokud víte, kde v dané chvíli jste ve své náladě, schopnostech, silných a slabých stránkách, přizpůsobujete svoje očekávání realitě. 

Velmi často boříme svou sebedůvěru přehnaným očekáváním, které není v souladu s realitou. Naprosto typické je u studentů, že na koncertě od sebe očekávají stoprocentní výkon, aniž by si uvědomili, že danou skladbu vlastně nikdy bez chyby na sto procent nezahráli ani ve třídě. Pak přijde většinou zklamání a sebepotvrzení toho, že nejsme dobří, klesá naše sebedůvěra… Přitom stačí být si vědom toho, kde v procesu jsem, nakolik danou skladbu skutečně umím, uvědomit si, že nemohu v danou chvíli očekávat víc než to, co skutečně umím. 

Kultivujte sebe-vědomí již při cvičení!

  1. Když si stanovujete svoje denní a týdenní cíle, musíte pracovat i s principem realita-očekávání, dobře analyzovat svoje momentální nastavení a upravit tak své cíle, aby byly realizovatelné. JIž ve článku “Jak na efektivní cvičení II.” jsem zmínila důležitost zhodnocení vašeho momentálního stavu. Nejen, že vaše cvičení bude díky tomu efektivnější, ale posilujete tím právě i vaše sebevědomí = jste s ním ve shodě a zahrnujete ho do procesu. Sebevědomí mimo jiné znamená schopnost stanovit si adekvátní cíle a vést sebe sama s ohledem na své nastavení a stav. 
  2. Až příště budete hrát nějakou skladbu podle předchozích návodů – hra se zpětnou vazbou, kdy hrajete kus nebo celek skladby a následně si píšete, co se vám nepovedlo a nelíbilo, přidejte ještě následující:

Kromě toho, co se vám na skladbě nelíbilo a chcete to zlepšit, zkuste taky napsat, co se vám na vašem hraní líbilo. Zkuste si uvědomit, jaké kvality vaše hraní mělo, která místa se vám opravdu povedla, se kterými jste spokojení? Pak si projděte očima v notách skladbu ještě jednou a zkuste si uvědomit, z kolika “procent” se vám vaše hraní a místa líbila a z kolika procent ještě chcete místa a skladbu dotáhnout, co se nepovedlo?  V jaké míře už skladbu umíte a kolik ještě chybí k tomu, aby byla dotažená?

Když si napíšete jenom chyby, budete posilovat špatný pocit z toho, jak hrajete a postupujete, můžete se cítit frustrovaní. Pak, i když už bude takových míst minimum, vy pořád budete mít před očima jenom “to špatné” a budete mít stále pocit, že skladbu nedáváte. Budete posilovat pocit, že když se ve skladbě objeví byť jen jediná chyba, že provedení už vlastně není dobré… Když si napíšete i dobré věci, uvidíte i to, kolik toho máte za sebou, kolik dobré práce už jste odvedli, budete mít radost a možná i větší motivaci pokračovat. Budete více uvolnění a motivovaní. Především ale mnohem objektivněji uvidíte, jak skladba roste, jak se zlepšujete. Můžete si to zaznamenat i graficky, nejjednodušší způsob je tento: vytvořte si úsečku, vlevo napište “neumím”, vpravo “umím” a vyznačte si podle předchozí reflexe, skladby, kde se na úsečce zhruba nacházíte. Můžete si vymyslet jakýkoliv jiný způsob grafického zaznamenání, který vám bude vyhovovat.

Sebe-podpůrná aktivita na závěr!

Vezměte si papír, tužku a pastelky/fixy…

Napište svoje křestní jméno tak, aby písmena šla po sobě ve sloupci směrem dolů. Od každého písmena pak zkuste napsat nějaké hezké přídavné jméno, dobrou vlastnost či silnou stránku, která se k vám váže. Můžete si každé písmeno a slovo napsat jinou barvou, vyzdobit hlavní písmena jako “iluminace” či si celé jméno dovykreslit podle libosti. Svoji kresbu si pak vystavte někam, kde ji dobře uvidíte, například když vstáváte nebo do pouzdra svého hudebního nástroje! Při každém otevření očí nebo nástroje si tak vždy připomenete svoje silné stránky a dobré vlastnosti a podpoříte sami sebe! 🙂